Brzy mostní zábradlí byla většinou postavena z cihel, kamene, betonu nebo jiných materiálů, tvořících pevné stěny nebo jednoduché sloupy a trámy. Jejich základním konstrukčním principem bylo „blokování“, ale trpěly problémem úplného zablokování výhledu řidiče a cestujících a potenciálem vážného poškození nebo dokonce převrácení během tuhé srážky.
S diverzifikací materiálů se začaly široce využívat kovy (např. ocel). Hlavním proudem se stala zábradlí z kovových-sloupových nosníků, jako jsou zábradlí z vlnitých nosníků. Jejich konstrukční filozofie začala zkoumat „tvrdý a měkký“ přístup, využívající řízenou deformaci komponentů zábradlí k absorbování energie a zpomalování vozidel. Začala se objevovat standardizace, která stanovila různé úrovně ochrany zábradlí na základě faktorů, jako je rychlost návrhu silnice a složení dopravy.
Moderní koncepce designu zábradlí mostu se vyvinuly tak, aby zahrnovaly blokování, tlumení a navádění, kontrolu rizika cestujících a kontrolu polohy vozidla. Ověření bezpečnosti se opírá o-skutečné{2}}testy nárazu vozidla a počítačové simulace v plném rozsahu. Konstrukční typy se staly rozmanitějšími, včetně zábradlí z kovových-sloupů, betonových zábradlí, kompozitních zábradlí a flexibilních kabelových zábradlí. Technologické úspěchy se odrážejí v aplikacích, jako jsou „SB-grade wing-wall{8}}free roadbed bridge přechodové zábradlí“ a diverzifikovaný výběr „zábradlí z kovových nosníků a ocelových zábradlí z vlnitých nosníků“ v moderním strojírenství.
Budoucí konstrukce mostního zábradlí směřuje k inteligenci a integraci. To zahrnuje výzkum nových materiálů s vyšší účinností absorpce energie, zkoumání integrace senzorů do zábradlí a zvažování přizpůsobivosti prostředí (jako je odolnost betonu proti mrazu{1}}rozmrazování a houževnatost kovových materiálů při nízkých{2}}teplotách) a specifické potřeby provozu (jako je ochrana těžkých vozidel). Jeho evoluce je od jednoduché „stěny“ k sofistikovanému „bezpečnostnímu systému“.